Reklama
 
Blog | Lubomír Šušlík

Státní vyznamenání jako znamení hanby

Včera státní alkoholik (dále SA) zase naděloval. Díky mimořádné péči střešovických zdravotníků se dostal do kondice, která mu umožnila pokračovat ve svém zvráceném pojetí úřadu, který mu byl opakovaně udělen díky přízni té stupidnější a nezodpovědnější části české veřejnosti.

Své spratkovství a podlost tentokrát SA demonstroval verbálním útokem na statečnou dívku, která se stala celosvětovou celebritou, což se našemu šaškovi lokálního významu nepodařilo, a nikdy nepodaří. Zato má SA slušnou šanci dostat se na lavici obžalovaných u Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu coby dlouholetý šiřitel putinské fašistické propagandy, jako spojenec válečného zločince Putina, válečného zločince Lavrova a dalších.

Skutečnost, že po 24. únoru 2022 konečně prozřel a podpořil hrdinné obránce Ukrajiny ho z jeho dosavadních verbálních zločinů proti této zemi a jejímu lidu nijak nevyviňuje. A prezident Zelenskyj sám jistě dobře ví, jak má s tím bezcenným kusem plechu, který mu chce SA nadělit, naložit.

Nebýt lidí, jako je náš „vrchní velitel“, nebyl by teď ten statečný muž a vynikající rétor v nebezpečí, že mu podobná ocenění z celého demokratické světa budou udělena „in memoriam“.

Samozřejmě, i SA má nějaké zásluhy. Například se nepochybně zasloužil o to, že nás před válkou prchající ženy a děti ukrajinských bojovníků nepovažují za přátelský stát, ale za stát, který je spíše nakloněn Putinově „Třetí říši“. Zemanovy protiukrajinské a proruské postoje totiž maximální měrou využívala ruská státní propaganda k útokům proti Ukrajině, která se opovážila odmítnout koncepci „Ruského světa“, a která opakovaně vyjádřila svou vůli stát se svobodnou evropskou demokratickou zemí, jejíž prosperitu a bezpečnost by zajišťovala Evropská unie a Severoatlantická aliance. Běženci tedy, z dobrých důvodů, raději než Českou republiku volí Polsko, které je přes krvavou minulost stýkání a potýkání obou národů na Ukrajině vnímáno jako země, která Ukrajincům skutečně rozumí, a která má stejného odvěkého nepřítele a stejného bojového ducha.

Díky SA se tedy o své bohatství zatím nemusíme dělit až do té míry, jako to činí naši severní sousedé vůči miliónu ukrajinských potřebných. To zajisté voliči SA: čeští fašisté z SPD, stalinisté z KSČM a anonisté velmi ocení.

Jako každý sociopat, i SA má potřebu znesvěcovat hodnoty léty prověřené.

Proto soustavně a opakovaně zneužívá památku profesora Masaryka, jediného českého politika světového významu. SA je Masarykovým pravým opakem. Je to člověk, který léta marně předstírá svou vzdělanost. Je to zakomplexovaný alkoholik, žrout, misogyn, lenoch, závistivec, podlec, lhář a podvodník, což nakonec vícekrát uznal i místně příslušný soud.

Na Ukrajině by takového tvora na nejvyšším postu své země nestrpěli, ale jiný kraj – jiný mrav.

U nás revoluce nepěstujeme. U nás platí: Padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina!

SA to ví, a tak podle stejného klíče uděluje či propůjčuje státní vyznamenání. Jako správnému „demokratovi“ mu jde hlavně o vyváženost: aby byl podíl jeho názorovému světu blízkých padouchů a jemu mentálně vzdálených hrdinů zhruba stejný. Ti mrtví se takové poctě nemohou bránit, a jejich potomci se bránit nedokáží, neboť jsou „státotvorní“, podobně jako hvězdný moderátor ČT, pan Železný, který tu šaškárnu státotvorně komentoval.

Závěrem musím konstatovat, že je mi některých vyznamenaných skutečně líto. Není mi jasné, proč ty bezpochyby vynikající osobnosti poskvrnily svůj dosavadní poctivý profesní život potřesením pravice s jedincem, kterému by náš první prezident-osvoboditel ruku nepodal. Bylo to nedostatkem vkusu, citlivosti, smyslu pro kontext, závislostí na odměně? Nevím …

Jisté je, že morálními vítězi toho večera byli lidé, kteří se tohoto perverzního představení nezúčastnili. Například pan Lukáš Krpálek prokázal, že není jen vynikajícím sportovcem, ale také výjimečně citlivým a vnímavým člověkem, se smyslem pro čest a důstojnost.

Reklama